Opevnění a brány autor: Luděk Jirman vydal v elektronické podobě: Luděk Jirman - BUDWeb, IČO: 69109028, přepracováno 3/2000 autorská práva zde

K budování opevnění posloužila voda, hradby, bašty a mohutná hmota kláštera, která výrazně posilovala západní frontu hradeb. Základ opevnění položila sama příroda - tok Vltavy a Malše spolu s bažinatým terénem bránil přístup k hradbám od jihu a západu. Vodní obvod města uzavřela Mlýnská stoka, která přiváděla vodu do hradebního příkopu chránícího město od východu a severu. Součástí opevnění byl také Krumlovský rybník zabírající plochu ohraničenou řekou Vltavou, Malší, a dnešními ulicemi Lidickou a Mánesovou. Zejména ve 14. století město své opevnění zdokonalovalo. Za tímto účelem a na opravu opevnění povolil v roce 1335 král Jan Lucemburský vybírat poplatek z cizího zboží (clo), tzv. ungelt. Roku 1341 král povolil usazení Židů ve městě a jimi odváděné poplatky určil na stavbu městských hradebních zdí a parkánů. Navíc roku 1339 osvobodil budějovické měšťany od placení všech daní a dávek a zavázal je ke zlepšení městského opevnění, zejména výstavbě obranných věží a zlepšení vyhloubených  příkopů, k zesílení hradeb a vylepšení ostatních obranných zařízení. Gotické hradby zpevněné řadou čtyřbokých hradebních věží a bašt sevřely město. V rozsahu dnešních Sadů bylo navíc gotické opevnění dvojité. Podpora krále dokazuje účel města jako takového – chránit království od jihu a upevňovat pozici krále v této oblasti. Původní gotické opevnění navíc zesílilo díky do r. 1639 vybudovaným barokním opevněním po obvodu dnešních Sadů, v místech muzea a na Sokolském ostrově.

Průchod hradbami zajišťovaly brány. Od severu Pražská brána (též Písecká) na konci dnešní Krajinské ulice, ke které směřovaly cesty ze směru  Veselí nad Lužnicí, Soběslav, Praha a ze směru Vodňany, Písek, Plzeň. Od jihovýchodu Svinenská brána v místě vyústění dnešní ulice Karla IV. na Senovážné náměstí. Sem vedla cesta z Nových Hradů a cesta z Vídně a Třeboně. Třetí branou byla Krumlovská (též Rožnovská) u dnešního divadla. U dominikánského kláštera v ústí Hroznovy ulici směrem k dnes slepému rameni Vltavy stála ještě Rybářská branka. Svinenská brána byla r. 1721 rozšířena, aby mohla být na náměstí dopravena mušle k budované Samsonové kašně. Ani opevnění se však nevyhnul ničivý požár města 24. červenece 1641, který ve svých plamenech pohltil 13 obraných věží mezi Pražskou a Svinenskou bránou.

Ve vztahu k památkám lze označit 19. a počátek 20. století doslova za pohromu. V 19. století zasáhl rozvoj stavební činnosti, který v Budějovicích, stejně jako ve většině evropských měst, znamenal bohužel také bourání. Bouraly se zejména brány a hradby. Jako první tak zmizela r. 1844 nejmohutnější brána – Linecká, v r. 1845 pak Vídeňská. Jako předposlední padla za obět likvidaci opevnění roku 1867 Pražská brána. V roce 1872 byla zbořena i menší brána – Rybářská. 70. léta minulého století znamenala zbourání barokních hradeb, na jejichž místě byly v l. 1875-9 zřízeny městské sady. Trend likvidace opevnění probíhající až do počátku 20. století připravil Budějovice o šanci státi se skutečným středověkým městským klenotem, který by byl vyhledávaným turistickým lákadlem. Samotné brány byly velmi pěkné a umělecky kvalitně propracované a i proto je jich věčná škoda. V roce 1904 byla zbořena hradební věž Manda stávající v místech na konci Kněžské a Široké ulice u dnešního Biskupského gymnázia. Do té doby dochované gotické opevnění u Slepého ramena Vltavy bylo zčásti mezi klášterem a Solnou brankou zbouráno a na jeho místě stojí secesní budova tehdy Německého gymnázia, jehož stavba necitelně zasáhla do památkově zachovalého a vzácného opevnění.

Do dnešních dnů se zachovala gotická část opevnění mezi Železnou pannou podél slepého ramene k Solné brance. Z věží na opevnění pak Otakarova bašta v Biskupské zahradě, Železná panna, jejíž dnešně podoba je z přestavby r. 1612 a Rabnštejnská věž, která má svou dnešní goticko-renesanční podobu z přestavby z r. 1551, ale jádro má původní. Železná panna má svůj dnešní název odvozen pravděpodobně od stejnojmenného středověkého mučícího nástroje, ale ten ve věži nikdy nebyl. Pravdou ale je, že ve věži měl městský kat svou mučírnu, kterou později přesunul do zadního traktu radnice.

© Luděk Jirman, 99
Text byl dodatečně upraven a doplněn 14.12.1999 a 7.3.2000.