Tramvaje – Pouliční elektrická dráha autor: Luděk Jirman vydal v elektronické podobě: Luděk Jirman - BUDWeb, IČO: 69109028, přepracováno 3/2000 autorská práva zde

Začátkem roku 1907 městská rada 40 tisícových Českých Budějovic rozhodla vybudovat pouliční kolejovou dráhu. K rozhodnutí vedla radu hlavně otázka prestiže, protože včele města stáli Němci, jenž se chtěli vyrovnat bohatým německým severočeským městům. Již ve dnech 29.11. a 2.12.1907 podepsali smlouvu s vídeňskou firmou Internationale Elektrizitäts-Gesellschaft, která získala právo 50 let provozu a koncesi od ministerstva železnic.

Na jaře 1908 započala výstavba tramvajové vozovny v prostorách tehdejší parní elektrárny na Novohradské, budování manipulačního úseku z vozovny ke „Koníčkům“ (Žižkova ulice) a úseku tratě z Nádraží přes Náměstí na Pražské předměstí.

V den oslav 60 let korunovace císaře, 2.12.1908, projížděly mezi Náměstím a Nádražím zdarma první tramvaje.

Pravidelný provoz byl na první trati zahájen 15. června roku 1909. Trať vedla kolem kasáren dnešní Žižkovou třídou přes Senovážné náměstí na hlavní náměstí, kde se tramvaje křižovaly proti hotelu Zvon. Z Náměstí vedla trať Krajinskou třídou na náměstí Mariánské, pokračovala po Pražské silnici až k Dělostřeleckým kasárnám, kde končila u tehdejší Plzeňské zastávky. Mimo Náměstí byly koleje rozdvojeny ještě naproti ulici U Tří lvů a na Mariánském náměstí.

Druhá trať z Náměstí na Linecké předměstí byla zprovozněna 16.4.1910. Vedla z Náměstí kolem divadla na Linecké předměstí, k železniční zastávce (Jižní zastávka). Mimo konečné byla výhybka na tehdejším Wilsonově náměstí (území parku kolem SVK a OkÚ). Dokud nebyl u divadla dostatečně zpevněn Zlatý most, museli lidé přecházet pěšky na druhý břeh a tam do tramvaje znovu nastoupit.

Tramvaje se nemusely otáčet, protože řidič prostě přenesl páku řízení z jedné strany vozu na druhou, přehodil kladku a mohl vyjet. Tramvaje nesly označení podle konečné: „L“ - Linecké předměstí a  „P“ - Pražské předměstí. Šprýmaři jim říkali podle „L“ langsam, tedy pomalu a podle „P“ také pomalu. Písmena později nahradily římské číslice I až III. Tramvaje měly tři konečné: Nádraží, Linecké a Pražské předměstí, tratě o celkové délce 4888 m a 525 m manipulačního úseku. Jezdily denně od 6 do 22 hodin. Intervaly tramvají: Nádraží – Náměstí: 7,5 minuty; Náměstí - Pražské předměstí: 15 minut; Náměstí - Linecké předměstí: 15 minut. Ceny jízdného: 12 haléřů pro dítě, normální jízdné 16-20 haléřů a zlevněné jízdné za 10 haléřů – pouze na dělnickou legitimaci do 7:30 hodin ráno.

Roku 1925 prodala vídeňská společnost akcie pouliční dráhy spolu s koncesí Jihočeským elektrárnám. První a poslední změnou byla roku 1936 rekonstrukce kolejí a výhybek na Náměstí, což přímo propojilo Pražské a Linecké předměstí.

Během války udržovaly tramvaje za stále těžších podmínek provoz, ale ke konci války letecké poplachy provoz často přerušovaly. Při bombardování 24.3.1945 v 11:40 hodin shořela vozovna, spousta kolejnic byla vytrhána a zkroucena a přerušeno trakční vedení. Doprava se na měsíc zastavila.

Po válce postupně začaly tramvaje nahrazovat trolejbusy. V srpnu 1949 dojezdily na lince Náměstí - Nádraží, zanedlouho i  z Náměstí na Linecké předměstí a nakonec, 28. února 1950, z Náměstí na Pražské předměstí.

Budějovická tramvaj měla za 1. světové války jednu zvláštnost, jízdenky s označením „Strassenbahn Budweis“ došly, ale provozovatel AEG Vídeň si s tím velké starosti nedělal. Ve vídeňské tiskárně objevili nedodané jízdenky v arabštině pro káhirskou dopravu. Řekli si tedy: „Káhira jako Budweis“, takže v Budějovicích se jezdilo s jízdenkami v arabštině.

© Luděk Jirman, 99 - všechna práva vyhrazena
Text byl dodatečně upraven a doplněn 14.12.1999 a 7.3.2000.