Vojtěch Lanna a Jan Valerián Jirsík autor: Luděk Jirman vydal v elektronické podobě: Luděk Jirman - BUDWeb, IČO: 69109028, přepracováno 3/2000 autorská práva zde

Vojtěch Lanna (Adalbert Lanna)

Tisíce obyvatel Českých Budějovic denně přejíždí přes Dlouhý most. Málokdo si však všimne nenápadné staré stavby na levém břehu Vltavy pod Dlouhým mostem. Je to Lannova loděnice. Právě tady začínaly průmyslnické aktivity Tadeáše Lanny, které dál rozvíjel jeho syn Vojtěch. Právě Vojtěch se stal jedním z velkých českých podnikatelů 19. století.

Na přelomu století 18. a 19. se ve městě usadili první zdejší průkopníci industrializace, mezi něž patří Tadeáš Lanna. Podobně jako bratři Hardmuthové pocházel i Lanna z německy mluvící země – z Rakouska. Tadeáš Lanna začal se ve svých budějovických loděnicích stavbou několik druhů říčních lodí. Postavené lodě pak dopravovaly zboží, zejména sůl ze Solné komory, obilí či tuhu do vnitrozemí, kde je Lanna rozprodal. V duchu otcova podnikaní pokračoval dál sveřepý Vojtěch Lanna (německy Adalbert), který se narodil 23. dubna 1805 ve Čtyřech Dvorech, tehdy ještě samostatné obci.

Již v patnácti letech studoval Lanna na pražské polytechnice, zajímal se zejména o mechaniku a strojnictví. Kvůli sporům s profesory ředitelem však nedokončil a vrátil se do rodných Budějovic. K otci, k rodinné firmě. Práce se nebál, pracoval v otcově loděnici na stavbě lodí, byl i plavcem na vorech atd.. Otec Tadeáš chtěl, aby Vojtěch uměl všechno. To se vyplatilo. Vojtěch si ve dvaceti letech sám postavil vor a vyrazil do světa. Místo buchet si sebou vzal krumlovskou tuhu a budějovické pivo. Cestou po světě se učil, poznával. Věděl, že po smrti otce bude pokračovat v rozšiřování rodinné firmy a to nejen na jihu Čech. Tak se stalo. Za svůj život Vojtěch postavil nejeden most, podílel se na splavnění Vltavy, Otavy, Lužnice i části Labe, měl v pronájmu vodní díla na Vltavě, stavěl stále lodě, ale i silnice a tratě. Zaměřme se však spíše na jeho roli v kraji. V Budějovicích měl již zmiňovanou loděnici, dále pak pilu u Litvínovic na řece Vltavě. Pila zaměstnávala cca 40 zaměstnanců, kteří zpracovávali velké množství dřeva, jenž pak putovalo na vorech do Lannových pražských skladů. V 60. letech 19. století přibyla i parketárna. Zasáhl také do dějin koněspřežky. Právě díky jeho úsilí byla v l. 1827-8 prodloužena do dnešní České ulice k Solnému skladu a roku 1837 až k zájezdnímu hostinci „U Zlaté ratolesti“, kde měl své obchodní sklady.Po roce 1832 organizoval provoz na celé koňce z Budějovic do Lince.

Samozřejmě že jeho úspěchy znamenaly i několik vln odporu proti němu. Odpor budějovických měšťanů se projevil třeba při prodlužovaní koňky.

Lanna nebyl typem podnikatele myslícího jen na sebe, svůj zisk. Díky svému postavení se zasloužil o některé veřejné instituce. Založil r. 1851 Českobudějovický krajský hospodářský spolek, stal předsedou Obchodní a živnostenské komory, která vznikla 29. listopadu 1850. Roku 1856 stál u vzniku Městské spořitelny.

Bohužel i Vojtěch Lanna měl svou niť života přesně odměřenou, zemřel 15. ledna 1866 v Praze na srdeční chorobu. Je pohřben na Olšanském hřbitově. Proslul podnikáním v Českých Budějovicích, jižních Čechách a své další aktivity rozvíjel v podstatě v celých Čechách.

Budějovice však na Lannu a jeho zásluhy o rozvoj města i kraje nezapomněly. Roku 1879 mu byl, jakožto osobě zaslouživší se o rozvoj města, postaven na konci Sadů u Kanovnické ulice pomník.

Nejen loděnice, pomník a historie nám dodnes připomínají Vojtěcha Lannu. Zůstalo po něm i notoricky známé slovo „Lannovka“, kterým všichni Budějovičáci označují Lannovu třídu, která je dodnes příznačně symbolem moderního rozvoje města a připomínám tak dones významného muže a čestného občana města Českých Budějovic.

Pro pořádek je nutné připomenout, že synem Vojtěch Lanny byl Vojtěch Lanna mladší, i ten se narodil ve Čtyřech Dvorech, byl již trochu jiný než otec, nicméně pokračoval v jeho díle. I on měl syna – JUDr. Vojtěcha Lannu nejmladšího.

 

Jan Valerián Jirsík

Při procházce městem nenarazíme na mnoho soch osobností. Vyjma Lanny a Žižky a několika bust zbývá jen jedna. V nadživotní velikosti stojí socha zdejšího významného biskupa Jana Valeriána Jirsíka působícího v l. 1851-83 před Černou věží a chrámem svatého Mikuláše. Byl další významnou osobností města. Ač církevní hodnostář, zasahoval i do věcí světských a bojoval vždy za dobrou věc až do konce. Měli by mu být vděčni zejména Češi, protože on pozvedl budějovické české školství na potřebnou úrovně a do jisté míry tak zabránil poněmčování zejména českých dětí a umožnil jim získat vzdělání. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení české národní kultury.

Po mnohaletém úsilí se stal zakladatelem prvního českého gymnázia ve městě, které vzniklo z českých poboček německého gymnázia piaristů. České gymnázium se stále potýkalo s těžkostmi a útoky ze strany Němců. Učebny gymnázia byly v soukromém domě, protože v budově piaristického (německého) gymnázia sídlícího v budově kláštera se pro něj údajně nenašly místnosti. S těmito poměry se ovšem Jirsík nehodlal smířit a opět z jeho iniciativy byla 22. dubna 1868 zahájena výstavba budovy na rohu Kostelní a Skuherského ulice. Kámen na stavbu dodaly zdarma obce Bavorovice, Hosín, Hrdějovice a Opatovice. Stavba skončila již 3. října 1868 a ihned začalo vyučování (pozn. budova dnešního gymnázia J.V. Jirsíka postavil roku 1903 stát a české gymnázium se tam přestěhovalo). V prvních třech letech financoval školu ze svých prostředků sám biskup Jirsík.

Jirsík se zasloužil v r. 1871 o otevření české dívčí obecné školy (dívčí klášterní škola u sv. Josefa; dnes Ústav sv. Josefa v ulici Na Sadech). Roku 1873 o českou obecnou školu chlapeckou. I postižení občané mu mohou dodnes děkovat, zasloužil se o vznik Ústavu pro hluchoněmé, jenž funguje dodnes v Riegrově ulici (na Mariánském náměstí). Stál i u zrodu Besedy českobudějovické.

Působil i ve zcela světské funkci, jakožto protektor zdejší Záložny.

Zemřel 23. února 1883 a odpočívá na staroměstském hřbitově. Dodnes nám ho připomíná nacisty stržená a nyní znovuobnovená socha před Černou věží jejímž autorem je sám Myslbek, název gymnázia a také ulice.

 

© Luděk Jirman, 99 - všechna práva vyhrazena
Text byl dodatečně upraven a doplněn 14.12.1999 a 7.3.2000.