Koněspřežná železnice České Budějovice - Linec autor: Luděk Jirman vydal v elektronické podobě: Luděk Jirman - BUDWeb, IČO: 69109028, přepracováno 3/2000 autorská práva zde

Mapa koňské dráhy zde (70 kb).

Vzniku koněspřežky předcházely úvahy o stavbě mohutného plavebního kanálu spojujícího Vltavu s Dunajem. Stavba by však nebyla rentabilní a tak ze začalo uvažovat o koněspřežce.

Vážně se projektem výstavby zabýval již roku 1807 František Josef Gerstner. Stavbu realizoval až jeho syn, František Antonín, působící tehdy jako profesor na vídeňské polytechnice. Od císaře obdržel v září 1824 privilegium na výstavbu a provoz tzv. železné silnice spojující město České Budějovice s městem Linec a to na dobu 50 let. Na jaře roku 1825 postoupil Gerstner své privilegium C.k. první privilegované železniční společnosti a začal působit v jejích službách jako stavbyvedoucí.

Samotná výstavba byla zahájena v červenci 1825 a stavělo se na trase České Budějovice – Kerschbaum (64 km). Aby byla splněna podmínka privilegia, musel být postaven úsek trati dlouhý přesně 7,58 km (tj. tehdejší 1 míle) spojující obec Netřebice a Velké Omlenice. Při zkouškách se ukázalo, že kůň je na trati dokonce třicetinásobně výkonnější než na silnici.

Díky rychlému postupu stavebních prací byl dne 7. září 1827 zahájen provoz v úseku České Budějovice – Leopoldschlag a dne 30. září 1828 byl již zcela zprovozněn úsek až do Kerschbaumu. Tím skončila první etapa výstavby na jejímž konci však došlo k personálním změnám. Gerstner měl značné neshody s C.k. první privilegovanou železniční společností a to zejména díky stále narůstajícím nákladům na stavbu trati. V průběhu července roku 1828 ze služeb společnosti propuštěn a jeho práci po něm převzal Matyáš Schöner. Pod jeho vedením byl 1.6.1830 otevřen úsek Kerschbaum – Lest a 1. srpna 1832 zprovozněna celá koněspřežka.

Provozující společnost získala díky Gerstnerovu úsilí 1. ledna 1828 monopol nad obchodem se solí. Koněspřežka byla tedy ryze komerční tratí určenou zejména přeprava soli a zboží.

Matyáš Schöner se ale při výstavbě „své“ části trati nedržel původních Gerstnerových plánů. Snažil se pod tlakem společnosti postavit trať co nejlevněji. Gerstner budoval oproti tomu trať tak, aby na ní mohl být později bez problému zaveden lokomotivní provoz. Toho se Schöner nedržel, což se projevilo v 70. letech 19. století, kdy došlo k přestavbě na lokomotivní provoz. Trať postavená Gerstnerem (tzv. severní rampa) byla skoro bezezbytku použita, zato Schönerova část vůbec.

Trať tvořily dřevěné trámce - kolejnice o rozchodu 1106 mm (úzkorozchodná trať). Vnitřní hrany trámců byly opatřeny pásem z kujného železa. Pražce, na nichž byly připevněny tyto kolejnice, byly od sebe vzdáleny 1896 mm (1 sáh). Mezi pražce byly vloženy tzv. kamenné stoličky zvané též sedla. Mezi kolejnicemi byl na pražcích nasypán ještě jemný drobný štěrk, který tvořil dobrou stezku pro koně.

Koňka začínala v Českých Budějovicích na nádraží vybudovaném r. 1828 v místech u někdejšího Krumlovského rybníka. Dodnes se z něj zachoval staniční domek. Délka koněspřežky byla 128,7 km a po cca 20 km byly umístěny přepřahací stanice sloužící k výměně koní i kočích (Holkov, Bujanov, Kerschbaum, Lest, Oberndorf). Na těchto stanicích sloužili tzv. expeditoři (obdoba dnešních výpravčích). Průvodčí osobních vlaků se pak měnily v Kerschbaumu. Na celé trase koněspřežky bylo na 46 strážních domků a jejich obyvatelé – strážní – měli denně za úkol zkontrolovat tříkilometrový úsek trati.

V l. 1827-8 byla trať úsilím Vojtěcha Lanny prodloužena do dnešní České ulice k Solnému skladu a pro překonání Krumlovského rybníka a Malše vybudován 400 metrů dlouhý dřevěný most (později nahrazen tzv. Železným mostem přes Malši a náspem v rybníce). Roku 1837 prodloužil Lanna trať až ke svým obchodním skladům u zájezdního hostinci „U Zlaté ratolesti“. V Linci končila trať na levobřežním předměstí Urfahr.

Na trati jezdily rychlostí koňského potahu nákladní vlaky nazývané „transporty“ a od r. 1836 i osobní vlaky nazývané „trainy“ pohybující se rychlostí poklusu koňského potahu. Vlaky jezdily podle jízdního řádu, přičemž celoročně jezdily nákladní vlaky a osobní pouze od dubna do října.

Osobní vyjížděly každý den v 5 hodin ráno. Vždy jeden z Lince a druhý z Budějovic. Potkaly se v poledne ve stanici Kerschbaum. Do cílové stanice dorazily v 19 hodin. Cesta trvala včetně přestávky 14 hodin. Mnohem četnější nákladní vlaky urazily vzdálenost mezi oběma cílovými městy za 3 dny

Cestující musel být před odjezdem osobního vlaku zapsán v tzv. zapisovací kanceláři 30 minut před odjezdem Musel u sebe mít platný cestovní pas a povolení k jízdě vydané příslušným magistrátem nebo vrchnostenským úřadem. Cena jízdného 3 zl v 1. třídě a 2 zl ve druhé.

V 70. letech 18. století, jezdilo na trati 1100 nákladních vagónů různých typů a též několik desítek vozů osobních. Zachoval se pouze jediný, osobní vůz – Hanibal. Dnes v expozici vídeňského muzea železnic.

Roku 1857 byla koněspřežka prodána Západní dráze císařovny Alžběty (teprve tehdy získali zaměstnanci koňky uniformy). Život koňky, již zaostalého dopravního prostředku, se chýlil po více než 40 letech k závěru. Roku 1868 zahájila společnost Západní dráhy císařovny Alžběty přestavbu na lokomotivní provoz. Ke dni 20. prosince 1873 došlo k otevření celého úseku České Budějovice – Linec pro lokomotivní provoz.

Dodnes se zachovaly jak zemní, tak zděné objekty sloužící koňce. Některé stále slouží železnici. Ze staveb se snad nejlépe dochoval staniční domek nádraží koněspřežky v Českých Budějovicích v Mánesově ulici., dále pak bývalý strážní domek u Kamenného Újezdu, zájezdní hostinec v Holkově, bývalá staniční budova v Bujanově stojící vedle dnešní stanice, klenutý můstek ve Velešíně a zachovalé opěrné zdi vysokého dřevěného mostu nedaleko Dolního Dvořiště.

Koněspřežná dráha z Českých Budějovic do Lince byla v době kdy vznikla první nejdelší transkontinentální železnicí a první železnicí na evropské pevnině. Stala se tak v podstatě základem celoevropské železniční sítě a město České Budějovice tak lze považovat za kolébku evropských kontinentálních železnic.

Od roku 1971 je česká část Koněspřežné železnice České Budějovice – Linec prohlášena za národní kulturní památku.

Spojení dostavníky

Mimo pravidelného spojení s Lincem měly České Budějovice i spojení dostavníky s Prahou, Plzní, Jindřichovým Hradcem, Pískem, Českým Krumlovem a dalšími městy. Jako příklad za všechny lze uvést dostavník spojující naše město s Prahou. Ten jel po trase přes Veselí nad Lužnicí a Tábor, Votice, Benešov. Cesta do Prahy trvala od ranních čtyř hodin až do večera. Cena jízdy byla však oproti koňce vysoká. Plné jízdné z Budějovic do Prahy představovalo 4 zlaté a 36 krejcarů.

© Luděk Jirman, 99 - všechna práva vyhrazena
Text byl dodatečně upraven a doplněn 14.12.1999 a 7.3.2000.