Stručná historie města Českých Budějovic autor: Luděk Jirman vydal v elektronické podobě: Luděk Jirman - BUDWeb, IČO: 69109028, přepracováno 3/2000 autorská práva zde Tento text je vhodný též pro přípravu k maturitě z dějepisu na gymnáziích.

Obsah

Počátky města | Útoky Vítkovců, vláda Václava II. | Městská správa | Za Lucemburků | Za vlády krále Václava IV. | Za Husitských válek | Po skončení Husitských válek | Na sklonku 15. století a v 1. polovině 16. století | Město za Jagellonců | Za vlády prvních Habsburků | Rozmach města v 16. století a na počátku 17. století | Vpád pasovských vojsk | Třicetiletá válka | Po Třicetileté válce | Barokní rozkvět města | Za vlády Marie Terezie a Josefa II. | Město na sklonku 18. století a v počátcích století devatenáctého | Napoleonské války | Národní obrození ve městě | Stavební rozmach města a rozvoj industrializace | Koněspřežná železnice | Národnostní smýšlení v období kolem revolučního roku 1848 | Další vývoj města v 2. polovině minulého století | Vznikající spolky, budějovické školství a muzeum na konci 19. století | Druhá polovina 19. století a zdejší průmysl | Sociální problémy ve městě a v kraji | Důležité změny na tváři města v druhé polovině 19. století | Konec století 19., válka | Vznik republiky – 28. říjen 1918 | První léta republiky, německý odpor | Život města za první republiky, průmysl v tomto období; hospodářská krize | Před druhou světovou válkou – projevy sílícího fašismu ve městě | Okupace; druhá světová válka | Konec války, léta 1945-48 | Život města v totalitním období v l. 1948-1989

Počátky města
Přemysl Otakar II. byl nucen upevnit svou moc v jižních Čechách a z tohoto důvodu nechal roku 1263 založit cisterciácký klášter Zlatá Koruna a za ním mělo následovat královské město. Nedaleko osady Budivojovice bylo vybráno místo pro stavbu nového královského města. Král Přemysl Otakar II. dal příkaz purkrabímu Hirzovi ze Zvíkova k založení města na místě soutoku řek Malše a Vltavy. Místo bylo vybráno strategických důvodů, což se v budoucnu vyplatilo. Purkrabí Hirzo vyměřil naráz celé městiště s velikým čtvercovým tržištěm (náměstí) uprostřed a širokými pravidelně uspořádanými ulicemi.

10. března roku 1265 bylo staveniště předáno dominikánům takzvanou Hirzovou listinou a toto datum je považováno za počátek města. Po starší osadě Budivojovice (Budoywiz) převzalo město název Budějovice.

Současně s městem byl založen dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie.

Vítkovci záhy zjistili, že Budějovice jsou namířeny proti nim a snažili se je později několikráte zničit đ budování opevnění. Což se jim nepodařilo.
zpět na obsah

Útoky Vítkovců, vláda Václava II.
Roku 1276 povstali Vítkovci proti králi a v květnu roku 1277 napadli lidé Ojíře z Lomnice město, vypálili Staré město, ale samotné Budějovice nedobyli. Ovšem roku 1279, rok po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli, zaútočil na město další Vítkovec, Záviš z Falknštejna. Budějovice dobyl.
zpět na obsah

Městská správa
V čele města stál králem dosazený dědičný rychtář, první z nich byl z rodu Klariců a ujal úřadu v srpnu r. 1296 (díky tomu došlo ke stabilizaci zdejší situace), se zástupci měšťanů. Vliv a sebevědomí měšťanů postupně vzrůstalo a v polovině 14. století se do čela města postavil purkmistr a dvanáctičlenná městská rada sestávající ze zástupců městského obyvatelstva, tzv. konšelé. Moc rychtáře se později omezila na moc soudní.
zpět na obsah

Za Lucemburků
Období vlády Jana Lucemburského bylo obdobím nejistoty. Nicméně i on se zasloužil o rozvoj města. Karel IV. byl skutečným “otcem města”.
Shrnutí výsad udělených 4. května 1351 městu České Budějovice:
       1) Všichni kupci jedoucí z Freistadtu do Čech musí jet přes Budějovice a musí zde na tři dny vyložit zboží - “právo povinné zastávky” (později uvedeno i u Václava IV.);
         2) “Právo konat po letnicích výroční trh” v délce 14 dní;
         3) “Právo mílové”;
         4) Osvobození od cla (poplatků) při průjezdu přes Netolice Vodňany, Lišov, Trhové Sviny;
         5) “Právo zatýkat dlužníky” vč. Šlechticů;
         6) Zdejší měšťané nesmějí být nikde jinde žalováni a ani souzeni;

Též zařadil Budějovice r. 1355 mezi nezcizitelná královská zboží (města, hrady), jenž se měla stát oporou královské moci v zemích koruny české (takto byly zapsány v Maiestas Carolina). Karel IV. se mnohokráte zastavil v Budějovicích, konaly se zde i jednání s Albrechtem II. Rakouským, sním zde sjednal dvanácti letý mír. Později pak (r. 1361) s Rudolfem Rakouským.
zpět na obsah

Za vlády krále Václava IV.
Václav IV. také městu některá privilegia přidal a potvrdil všechna předchozí. (“právo hrdelní” s “právem stíhat a zatýkat škůdce”). Když v květnu roku 1394 došlo k vyvrcholení sporu krále Václava IV. s českou šlechtou, zůstaly Budějovice věrné králi, vylepšovaly opevnění a udržovaly čilé styky s jinými českými městy, zejména s Prahou. V Budějovicích se shromažďovalo královské vojsko a plenilo statky pánů z Růže (Rožmberkové) a z Hradce. Po podepsání smlouvy mezi oběma stranami o vydání Václava IV byl 1. srpna 1394 král Václav IV. bouřlivě přivítán v Budějovicích.

V srpnu 1395 byl krátký klid v zemi přerušen, Rožmberkové útočili. Dobyli a pobořili královský hrad Kugelveit, dobyli Vodňany a oblehli Budějovice. Budějovičtí se ubránili.

Budějovice byly v období před husitskými válkami dobře prosperujícím městem, obyvatel zde žilo kolem 4000, z toho asi 2/3 byli Němci a zbytek Češi. Národnostní neshody se neobjevovaly. Většinu obyvatel, okolo 60%, tvořili řemeslníci (dohromady asi o 50 řemeslných odvětví). Samozřejmostí byla věrnost králi, ale i katolické církvi.

Václav IV. připojil ještě ke všem jím již dříve uděleným a potvrzeným právům ještě “právo zákazu výroby sladu v okruhu 1 míle” - tímto právem bylo rozšířeno “právo mílové”.
zpět na obsah

Za Husitských válek
Na počátku 15. století byla věrnost katolické církvi ve městě naprosto samozřejmá. Takže je celkem přirozené, sečteme-li výše uvedené faktory, že město se nepostavilo mezi stoupence husitů. České Budějovice se opět postavily za krále a zůstaly mu věrny - Českým králem byl v té době Zikmund. Zikmund se za loajalitu města, podobně jako jeho předchůdci, odvděčil a roku 1422 potvrdil městu všechna privilegia a zajistil mu také monopol nad dovozem hornorakouského vína. Potvrdil též, roku 1425, privilegia budějovického farního kostela sv. Mikuláše.

Budějovice se v době husitství, jakožto město pevné a dobré útočiště v této části Čech, stávalo stále více novým domovem lidí, jenž s husitskou revolucí nesouhlasili - tedy katolíků. Jednalo se zejména o duchovní, dále pak o šlechtu, ale i o prosté lidi střední třídy i ty bohatší. Nicméně za celou dobu revoluce nebyly Budějovice nikdy obléhány ani se je nikdy nikdo nepokusil dobýt, jen jednou se Šimek z Doudleb snažil vydat město nepříteli. Informoval husity o nejslabších místech městského opevnění. Pravdou je také fakt, že roku 1421 táhnul Jan Žižka kolem Budějovic s vojskem, ale na dobře opevněné, dobře vyzbrojené a silné Budějovice si zaútočit netroufl. Bohužel Budějovice stále pokračovaly ve své protičeské i protihusitské politice.

Albrecht Rakouský (Albrecht V. Habsburský) měl od Zikmunda od r. 29.9.1421 město spolu s Jihlavou a Znojmem v zástavě. V této době pokračovala stále výraznější orientace budějovických obchodníků na obchod s Dolním Rakouskem (dovoz zejména vína a soli).

Právě probíhající husitství se však zasloužilo o výrazné počeštění města a v názvu se proto začalo používat přívlastku České. Do čela Českých Budějovic se dostal poprvé Čech - Ondřej Puklice ze Vztuh. Období jeho purkmistrování patří k nejpohnutějším v historii města.

Po skončení Husitských válek
K neuvěřitelnému došlo za vlády Ladislava Pohrobka, který věnoval Jindřichu z Rožmberka České Budějovice! Tato neblahá listina byla vydána 2. prosince 1453 a Jindřich musel být nadšen, když získal bez boje město, jež bylo jemu i jeho předkům trnem v oku.

Budějovičtí, pod vedením českého purkmistra Ondřeje Puklice ze Vztuh vzdorovali a vystoupili proti královskému rozhodnutí (zejména Ondřeje Puklice ze Vztuh, Ondřej Sova, Václav Písecký). Byla to zvláštní vzpoura, kterou nejlépe vystihuje věta “velmi věrné město královské”. Budějovičtí se sice bouřili proti královu rozhodnutí, ovšem rozhodnutí, které by velmi oslabilo moc krále v této část země. Nakonec věc vyřešila smrt, smrt Jindřicha z Rožmberka. Zesnul zcela neočekávaně v březnu 1457. Město si rychle vymohlo na králi privilegium, že musí zůstat královské a nesmí být zastaveno ani prodáno. Dále udělil Ladislav Pohrobek městu další výroční trh - podzimní, tzv. svatomartinský a povolil městu zakládat rybníky na pozemcích města a povolil městu také užívat k pečetění červený vosk.
zpět na obsah

Na sklonku 15. století a v 1. polovině 16. století
České Budějovice byly samozřejmě městem katolickým, jenže tehdejší králem byl Jiří z Poděbrad a právě on byl roku 1466 prohlášen papežem Pavlem II. za kacíře, Ondřej Puklice ze Vztuh, budějovický purkmistr, zámožný člověk a dobrý katolík, se snažil uchránit město od papežské buly hovořící o klatbě na Jiřího z Poděbrad. Nesouhlasil tedy s jejím zveřejněním. Nicméně se mu to nepodařilo. Právě kvůli tomu se proti němu postavila převážná část německého měšťanstva a 20. května 1467 Puklicovi odpůrci svolali revoltu, při které byl Puklice přepaden ve svém domě na rohu Náměstí a dnešní Krajinské ulice a zbit tak, že po odvlečení na radnici zemřel.

Město ovládl opět německý patriciát a České Budějovice přešly 25.8.1468 (při jednání v Olomouci) do řad nepřátel Jiřího z Poděbrad, tedy Jednoty zelenohorské, uznaly za krále Matyáše Korvína. Budějovice se staly opěrným bodem uherské moci v Čechách.

Roku 1478 došlo k uzavření míru mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem Jagellonským v Olomouci. Budějovice se tak vrátily k poslušnosti českému králi, Vladislavu Jagellonskému, a ten jim 25. července 1479, potvrdil privilegia a dal souhlas k zapsání městských vesnic do zemských desek.

Před rokem 1523 si mor vyžádal stovky obětí.
zpět na obsah

Město za Jagellonců
V 80. letech 15. století došlo k požáru Židovské ulice a i přesto, že škody utrpěli zejména Židé, byli nařknuti a osočováni ze založení požáru. Naštěstí měli tehdy svého ochránce, královského podkomořího. Ovšem r. 1494 vypukly ve městě násilnosti zaměřené proti Židům, tehdy nad nimi vzal ochranu sám král. Jenže roku 1495 propukla epidemie a Židé byli obviňováni z otrávení studní. Někteří Židé se také, bohužel, zapletli do krádeží v křesťanských kostelních. A když sem r. 1505 pronikla zpráva o rituální vraždě, blížila se další pohroma. Řada Židů tehdy z města utekla, protože i zdejší Židé byli spojování s rituální vraždou křesťanského chlapce v rakouském Retzu. Spousta zdejších Židů byla potom “vyšetřována” za použití “útrpného práva”, takže se “přiznali” i k řadě trestných činů. Byli odsouzeni k trestu smrti. Celkem 20 Židů bylo upáleno na židovském hřbitově 29. a 30.12.1505 a ostatní vyhnáni z města a jejich děti násilně pokřtěny. Tehdejší synagoga byla přeměněna v kapli sv. Markéty a židovský hřbitov určen pro sebevrahy. Tento masakr byl na konci středověku jedním z nejhorších v Čechách. Po 30 letech se do Budějovic znovu někteří Židé přistěhovali.

Roku 1450 zuřil požár v České ulici a 24.4.1500 došlo k velkému požáru Kněžské ulice; r. 1521 postihla i Budějovice znovu morová rána - 500 obětí. Roku 1597 hořelo předměstí před Svinenskou bránou.

Koncem 15. století proběhla přestavba měšťanských domů a byla vytvořena podloubí.
zpět na obsah

Za vlády prvních Habsburků
Roku 1547 odmítly Budějovice účast v odboji českých měst proti českému králi a císaři, zarytému katolíkovi, Ferdinandovi I. Habsburskému a společně s Plzní a Ústím nad Labem vyslaly své vojáky na shromaždiště zemské vojenské hotovosti.

Město bylo hospodářským centrem pro široké okolí. V roce 1567 zde žilo přes 4000 obyvatel a stálo zde 430 domů. Stálým konkurentem Rožmberkům - docházelo k častým konfliktům mezi oběma stranami. Budějovice byly poněkud pozadu v rybníkářství za vedoucími Rožmberky, ovšem zase měly, již od dob Karla IV., monopol na dovoz soli z Hallstattu. V roce 1546 však došlo ke sporu s městem Prachatice, které dováželo levnější sůl z Bavorska po Zlaté stezce. Spor řešil král, který se postavil za věrné Budějovice.

Aby se sůl dostala z Budějovic snáze do vnitrozemí, začaly pokusy o splavnění Vltavy. První plavba se uskutečnila r. 1547 (první rozhodnutí o splavnění Vltavy - respektive zlepšení propustí jezů - vydal však již král český a císař římský Karel IV. roku 1364). V září 1552 začala v Budějovicích stavba lodí.
zpět na obsah

Těžba a mincovna
Mince se ve městě razily již ve 13. století, byly to tzv. brakteáty. Kolem r. 1470 se v Budějovicích opět razily mince, ale ty byly z přetavených starších mincí. Na východ od města se objevila ložiska stříbrné rudy a kolem nově vzniklých šachet vznikala osada Velké Hory a Malé Hory (oblast dnešního Rudolfova a Adamova). Obě osady rychle rostly, zejména díky přílivu horníků, kteří sem přicházeli hlavně z Krušnohoří a byli tedy většinou nekatolíky. Již tento fakt začal silně vadit Českým Budějovicím, vztah mezi těmito osadami a městem se ještě zhoršil díky velké přízni panovníků, které se horníci a jejich osady těšily. V roce 1554 získali horníci z Velkých Hor povolení, aby se mezi nimi směli usazovat řemeslníci. Též došlo k výstavbě velkého kostela (r. 1556). I někteří budějovičtí měšťané měli na těžbě v oblasti dnešního Rudolfova svůj podíl.

V srpnu 1569 byla v Českých Budějovicích otevřena mincovna. Razily se zde stříbrné mince z okolních stříbrných dolů. Mincovna ležela pravděpodobně v dominikánském klášteře. Její prosperita závisela a kolísající těžbě stříbra. Mincovna zrušena 23. listopadu 1611.

Konec mincovny je též spojován s vpádem vojska pasovského biskupa Leopolda s cílem zasáhnout do sporu císaře Rudolfa II. se jeho bratrem Matyášem. Do města vpadli ke konci ledna 1611. Jisté je, že k zániku skomírající mincovny by došlo i bez jejich pravděpodobné návštěvy v ní.
zpět na obsah

Rozmach města v 16. století a na počátku 17. století
Nezaostávala ani stavební činnost. Postavena byla nová renesanční radnice, stála na místě dnešní od r. 1555. Renesance se dotkla také Masných krámů, byly ozdobeny renesančním štítem a roku 1554 zcela renesančně přestavěny. Z opevnění byla přestavěna zejména Rabnštejnská věž (r. 1551). Započala také výstavba Černé věže. Stavba věže, jenž měla plnit funkci zvonice, strážní věže a také město náležitě reprezentovat, započala 20.5.1549. Hlavním problémem stavby bylo nevhodné podloží, proto muselo být zpevněno. Stavba byla otevřena r. 1577, již tehdy na ní visely zvony Marta a Bumerin. Stavební práce řídili stavitelé Hons, Lorenc a posléze Vincenc Vogarelli. Název Černá věž se ujal až zhruba v polovině 19. století a důvodem byl zčernalý povrch kamenných kvádrů zdiva. Od této doby až do poloviny 19. století bydlel na věž také “věžný”. Měšťanské domy vyměnily postupně gotické štíty za renesanční. V letech 1518-35 byl přestavěn do pozdně gotické podoby i farní kostel sv. Mikuláše. Hradby kolem města byly zpevněny o další věže, byly důkladně opraveny vstupní brány, aby byl majetek měšťanů dobře střežen. Město dostalo v krátké době jednotný renesanční ráz.

Roku 1614 zasedal v Českých Budějovicích zemský sněm a královna Anna (manželka krále Matyáše) si vynutila založení kapucínského kláštera s kostelem sv. Anny (dnešní koncertní síň Otakara Jeremiáše).

Dne 4. června 1597 vypukl požár Židovské ulice při němž lehlo popelem 75 domů.
zpět na obsah

Vpád pasovských vojsk
V roce 1611 se pasovská vojska lstí zmocnila města a od 30. ledna 1611 se staly Budějovice, proti své vůli, hlavním stanem pasovských vojsk.
zpět na obsah

Třicetiletá válka
V květnu 1618 vypuklo povstání českých stavů proti Habsburkům a České Budějovice, jak jinak, zůstaly opět na straně krále a císaře v jedné osobě. Toto rozhodnutí města mělo, díky jeho strategické poloze, pro císaře Matyáše II. velký význam a důležité pro průběh vojenských operací v jihočeské oblasti.

Roku 1618 se do Budějovic se uchýlil císařský generál Buquoy se svou armádou. Díky tomu byly České Budějovice obléhány od listopadu 1618 až do června 1619 stavovskými vojsky, ta se usídlila v okolí Rudolfova.

V násilnostech nezaostávaly pozadu ani samotné Budějovice, které si vyřídily své účty s Rudolfovem hned, jak z něj ustoupilo stavovské vojsko. To ustoupilo z Rudolfova po drtivé porážce v bitvě u Záblatí 10.6.1619, když byla císařským vojskem pod vedením generála Buquoye poražena vojska hraběte Mansfelda. Psal se 15. červen 1619, Budějovice vypálily Rudolfov a zničily spolu s císařskými vojáky tamní doly. Stalo se tak i díky tomu že v oblasti zesílil počet císařských vojáků vedených Buquoyem, který porazil u Záblatí část stavovských vojsk a proto raději obléhající stavovské vojsko odtáhlo. Obyvatelé Rudolfova byli většinou pobiti a město prakticky zničeno.

Na podzim 1631 byla obsazena Sasy Praha a Budějovice se staly dokonce na krátkou dobu hlavním městem království. České Budějovice byly dobře opevněné a tak zde byly i nejvyšší zemské úřady, s nimi úředníci a církevní představitelé. Ve zdejším farním kostele byly uschovány i zemské desky, zemská privilegia a korunovační klenoty i část svatovítského pokladu a to v letech 1631-33 (od 7. listopadu do září) a korunovační klenoty pak ještě od června 1634 do května 1635, protože do Čech vtrhli znovu Sasové spolu se Švédy. V roce 1632 ze zde konal zemský sněm.

Císař Ferdinand II. též věnoval Budějovicím Rudolfov a České Budějovice tímto povýšil na královské horním město (oboje 10.12.1620).

Den 24. červenec 1641 se stal černým dnem v historii města. Budějovice byly zachváceny velmi ničivým požárem, jemuž padlo za oběť 226 domů, řada církevních staveb včetně farního kostela sv. Mikuláše (zůstaly z něj jen zdi), špitál, škola. Během sedmi hodin zničily plameny celé ulice a dokonce i celkem rozsáhlou část opevnění mezi Pražskou a Svinenskou bránou, kde shořelo 13 obraných věží. Oheň ničil i zahrady, chmelnice, sýpky, zásobárny potravin a desítky přilehlých hospodářských budov (celkem asi 64 dvorů a stodol na předměstí). Celkem tak lehly popelem celé dvě třetiny města a pět osob uhořelo. Obnova města ve válečních letech nebyla jednoduchou a snadnou záležitostí. Připomeňme, že město se nacházelo ve stále špatné finanční situaci. Požár neúmyslně způsobil felčar Haller, který zapomněl na ohništi léky, které se vznítily a oheň, který vyšlehnul z komína brzy zapálil nejen střechu tohoto domu (dnešní Krajinská tř. 20), ale díky větru i ostatní střechy.

Po požáru byl v letech 1686-88 došlo k přestavbě průčelí do té barokní podoby, jakou známe dnes. Dnešní stavba chrámu svatého Mikuláše je výsledkem kompromisu, jímž se nové myšlenky barokního umění vyrovnávaly s pozůstatky pozdně gotické stavby.

V létě 1648 pronikli do jižních Čech Švédové ohrožujíce i České Budějovice.

Jako prestižní záležitost je označováno vylepšení městského znaku císařem Ferdinandem III. r. 1648: před hradbami na znaku přibyly tři pahorky a na nich anděl; na jednom z pahorků byla hornická kladívka (jakožto znak horního města) a na druhém pahorku srpek měsíce (znak těžby stříbra); z helmy nad věžemi jakoby vyrůstá dvouocasý lev držíce štít s monogramem F III; na takto vylepšeném znaku byly typicky české barvy (červená a bílá) nahrazeny žlutou a červenou.
zpět na obsah

 

Po Třicetileté válce
S válkou souvisí i úbytek obyvatel. Od konce 16. slábnul příliv Čechů do města, ale zesílil příliv zejména rakouských a německých řemeslníků. Město bylo po válce i po epidemiích částečně vylidněno a tak se zde příchozí cizinci velmi rychle usazovali a češtiny ve městě rychle ubývalo.

V prosinci 1679 byla i do jižních Čech zavlečena epidemie moru a vyvrcholila v roce 1680.
zpět na obsah

Barokní rozkvět města
V letech 1727-30 byla na Náměstí vystavěna nová barokní radnice (z původní stržené renesanční radnice z r. 1555 zbyly jen některé zdi). V l. 1719-27 byla vybudována také další dominanta Náměstí - Samsonova kašna. Byla postavena na místě pranýře z r. 1636. Kašna, zejména její vodní nádrž (průměr 17 metrů) patří k největší svého druhu v Čechách. Při dopravě mušle na Náměstí r. 1721 musela být dokonce rozšířena Svinenská brána. Rozšířen byl v této době také kostel sv. Anny a kapucínský klášter (r. 1709). U sv. Mikuláše byla postavena nová kaple Úzkostí Páně (v l. 1727-31). Spousta měšťanských domů prošla přestavbami ve stylu baroka. Město zdobily i sochy.

Díky vojensky strategické poloze města byl zdokonalen i městský obranný systém, kterému přibyl nový příkop s pětibokými baštami.

V roce 1749 získalo město od Marie Terezie “právo čtvrtého výročního trhu” (konal se vždy na svátek Narození Panny Marie).

Roku 1728, 8. dubna, došlo k požáru, díky jemuž shořelo 18 domů, klášter se zvonicí - kostel neshořel - a dokonce i několik dvorů ve Čtyřech Dvorech. Požár způsobil podobně jako v roce 1641 lékař, jemuž vybuchla při vaření nádobka s lihem. Tímto požárem byl poničen i dominikánský klášter. Tehdy doznal barokních přeměn. Barokní věž s hodinami (zvaná též Bílá) byla dokončena až v l. 1772-3.

Ve druhé polovině 18. století opět zesílil hospodářský rozvoj města. Na Dobré Vodě byl v l. 1733-9 vybudován barokní kostel Marie Bolestné, který dodnes patří mezi nejvýznamnější a nejpůsobivější barokní stavby na jihu Čech. Autorem stavby je Kilián Dienzenhofer.
zpět na obsah

Za vlády Marie Terezie a Josefa II.
Ve 40. letech 18. století brzdí opět vývoj města válka o rakouské (habsburské) dědictví a první vládnoucí císařovna, tedy Marie Terezie. Bavorsko-francouzská armáda obsadila v říjnu roku 1741 město České Budějovice a později i Prahu. Budějovice kapitulovaly 25. října 1741 před Bavory a Francouzi, protože na obranu proti dobře vyzbrojené a početné armádě nemělo město dostatek sil. Sám bavorský král a kurfiřt Karel Albert potom vtáhl 8.11.1741 s asi 10 000 vojáky do města. Ovšem již 11.-14. listopadu 1741 začal mohutný ústup z města ve strachu před blížící se rakouskou císařskou armádou. Při tomto ústupu byl spálen i tehdejší Dlouhý most. V prosinci 1741 obsadila město rakouská císařská vojska pod vedením Karla Lotrinského. Byl znovu postaven most přes Vltavu a Vodňany byly osvobozeny od bavorských vojsk. Během klidu v roce 1743 navštívila město císařovna Marie Terezie. Do města přijela i s rodinou 17. června 1743 a 18. června 1743 z města odjela. Pruské oddíly se objevily v Budějovicích již 7.9.1744, ale do města se přes uzavřené brány nedostaly. Odtáhly, ale 12.9. obsadily Prahu. 23.9.1744 porazili Prusové i rakouské vojáky a Budějovičtí se Prusům vzdali 30.9.1744. Na konci října 1744 osvobozeny vojáky plukovníka Franze Trencka a Prusové se 22.10.1744 vzdali. Tak bylo město osvobozeno. V polovině 18. století představovaly Budějovice významné město, které mělo i velký pozemkový majetek. V městě pracovalo i asi 246 řemeslníku což bylo (na počet obyvatel) celkem vysoké číslo. Město získalo i čtvrtý výroční trh (uvedeno již výše).

Rozdělením dřívějšího Bechyňského kraje (na Budějovický a Táborský), Budějovický kraj s krajským městem České Budějovice (celý titul města tedy zněl: “privilegované krajské královské horní město České Budějovice”).

V květnu 1761 byla podepsána a císařovnou potvrzena zakládací listina gymnázia. Důsledkem reforem císaře Josefa II. bylo v r. 1784 zrušení dominikánského kláštera (existoval zde celých 510 let) a o dva roky později, přesněji 31.12.1786, i zrušení kláštera kapucínů. Vydáním dvorského dekretu Josefa II. v r. 1784 a vydáním papežské buly Pia VI. dne 20. září 1785 vzniká biskupství. Prvním biskupem se stal Jan Prokop Schaaffgotsche (diecéze: kraj Budějovický, Táborský, Klatovský a Písecký). Biskupská rezidence se nalézá v Biskupské ulici. V tomtéž roce (tj. r. 1785) byl farní kostel sv. Mikuláše povýšen na katedrální chrám a již dříve zmiňované ostatky sv. Auratiana byly z jeho oltáře přeneseny do hlavního oltáře. Roku 1804, zde byl v ní zřízen kněžský seminář s bohosloveckým ústavem pro výchovu katolických duchovních - jednalo se v podstatě o teologické učení a tímto město získalo svou první vysokou školu.
zpět na obsah

Město na sklonku 18. století a v počátcích století devatenáctého
Na sklonku 18. století zaznamenala reformy i správa města. Vydáním dvorského dekretu 9. července 1787 byl vytvořen magistrát. Tento magistrát tvořilo pět volených radních a v čele stál purkmistr (také volený). Byli placeni státem. Volba do magistrátu probíhala tímto způsobem: 1. kolo = zvolení 24 mužů, 2. kolo = oněch 24 mužů volilo 5 radních a purkmistra.

Roku 1806 umístění hlavního stanu rakouské armády v Českých Budějovicích.

Město se začalo stále více rozvíjet i mimo okruh hradeb. Zejména okolí dnešní Pražské a Rudolfovské třídy zažilo v 19. století mohutný rozvoj. Největší rozvoj však zažilo samotné Pražské předměstí v 2. polovině 19. století.

Ve městě tehdy neexistovaly velké průmyslové podniky. Významný byl Měšťanský pivovar (dnes Samson) - založený r. 1795.
zpět na obsah

Napoleonské války
Roku 1792 vypukla válka mezi Francií a Rakouskem, která s sebou přinesla časté průtahy vojsk nebo usazování vojska ve městě a s tím spojené hospodářské problémy.

V listopadu 1805 vstoupila do jižních Čech francouzská vojska. Došlo k tomu díky kapitulaci Rakouska. Kapitulace byla podepsána v říjnu 1805 v Ulmu a na jejím základě byla rakouská monarchie rozdělena demarkační linií. Právě na její západní, tedy francouzské, části ležely Budějovice. Mezi 16.-19. listopadem roku 1805 se začínají usazovat ve městě první francouzské oddíly.

Epidemie neštovic v letech 1799-1800.
zpět na obsah

Národní obrození ve městě
Na počátku 19. století začala i do Budějovic pronikat čeština. Souviselo to i se stěhováním lidí z venkova do měst po zrušení nevolnictví. Ve městě žily německé rodiny a české (ale poněmčené) rodiny, ale právě tyto rodiny nacházely rychle cestu ke své mateřštině. Zásluhu na pronikání češtiny měly zejména zdejší školy. Farní škola u sv. Mikuláše byla přeměněna (r. 1780) na školu dívčí a tzv. staroměstská škola se změnila ve školu triviální. Právě staroměstská škola měla zavedenou výuku českého jazyka již dříve, než například školy "uvnitř hradeb", kde se čeština začala vyučovat až kolem roku 1811. Mimo výše uvedených škol zde existovalo i piaristické gymnázium, kterému v roce 1804 přibylo i tzv. filozofické učení (tj. výše zmiňovaný kněžský seminář). Bohužel na gymnáziu a potažmo filozofickém semináři nepůsobilo příliš vlasteneckých učitelů a češtině se zde nevyučovalo. Pravdou však je, že básník Antonín Puchmajer se stal, i jako absolvent tohoto gymnázia, národním buditelem v tomto kraji. Ovšem na gymnáziu zde studovali i další obrozenci: Josef Chmelenský a František Ladislav Čelakovský, který zde studoval hned dvakrát. Poprvé v l. 1812-6 (než přestoupil do Písku) a později r. 1819 - to už byl ovšem vyloučen za čtení Postily (autor Jan Hus).

K obrozeneckému duchu patří i knihy a divadlo. Proto se rozvíjely i nové české knihovny. Snad nejvíce knih měli v kněžském semináři. Nicméně skutečná veřejná knihovna byla zřízena až v 80. letech 19. století. Bohužel v divadle se čeština příliš nevyskytovala. Samotné divadlo ve městě vzniklo až v roce 1819, kdy byla dostavěna jeho budova v empírovém slohu (stavba v l. 1818-9, budova stojí dodnes na Zátkově nábřeží i když v částečně změněné podobě – rozšířeno v l. 1881 a 1891, přestavby v l. 1919 a 1955 a na přelom 80. a 90. let 20. století). Jenže výstavba divadla neznamenala, že se zde bude hrát alespoň někdy česky. Čeština zde z úst herců zazněla poprvé až r. 1839.

Jak je vidět, nebyly počátky národního obrození nikterak slavné a oproti jiným částem Čech Budějovice zaostávaly, což souviselo i s jejich geografickou polohou (zejména blízkost německy mluvících zemí) a složením obyvatelstva. Proto bylo českým obyvatelstvem vítáno každé zavítání některého ze známých obrozenců do města. Tak například sám Karel Hynek Mácha navštívil město v roce 1834, ale do města přijížděl i František Palacký, který se zde seznámil s českobudějovickými obrozenci, mezi něž bezesporu patřil Josef Vlastimil Kamarýta či Jan Körner spolu se svým bratrem.
zpět na obsah

Stavební rozmach města a rozvoj industrializace
Stavitel Josef Sandera se stal právě v této době městským stavitelem a zasloužil se tak o velkorysý rozvoj města. V Budějovicích, stejně jako ve většině evropských měst, začal nebývalý rozvoj stavebnictví, ale také bourání. Bouraly se zejména brány a hned po nich hradby. Jako první zmizela nejmohutnější - Linecká brána (r. 1844), pak Vídeňská (r. 1845) a jako poslední i Pražská (r. 1867).

Příliv venkovanů do města byl po roce 1781, kdy bylo Josefem II. zrušeno nevolnictví, patrný: v r. 1790 = cca 5000 obyvatel, r. 1803 = cca 5800 obyvatel, r. 1843 již 8843 obyvatel.

Ve městě se také usadily první zdejší průkopníci industrializace: Tadeáš Lanna (podnikal zejména v lodní dopravě, stavbě lodí a také ve stavbě železničních i vodních staveb), jehož dílo dále rozšiřoval jeho syn Vojtěch (Adalbert) Lanna, Ludwig a Karl Hardtmuthovi (tužkárna a továrna na kameninové zboží). Nákladní spojení zajišťovala na jednu stranu (jih) koněspřežka do Lince (od r. 1832) a naopak do vnitrozemí plavba po Vltavě.
zpět na obsah

Koněspřežná železnice
Koněspřežka do Lince - samostatný článek zde.
Mapa koňské dráhy zde (70 kb).

Národnostní smýšlení v období kolem revolučního roku 1848
Místní průmyslníci a úředníci se dorozumívali německy, ale ani Češi ani Němci proti sobě zaujati nebyli! V Pošumaví se tehdy tradovala věta: “V jižních Čechách jsou tři národy, samozřejmě Němci, Češi a Budvajzři (Budweiser).” Právě oni “Budvajzři” se cítili spíše Čechy než Němci a to přesto, že mluvili většinou německy.

Němci patřili zejména mezi vyšší třídu (byli to zejména podnikatelé, továrníci a někteří zámožní měšťané) a Češi tvořili povětšinou třídu střední a nižší. Nicméně česky, alespoň špatně, uměl snad skoro každý Němec a v období před r. 1848 zde k žádným jazykovým třenicím nedocházelo.

Revoluční rok 1848, proběhl vcelku klidně ve srovnání například s Prahou, zejména díky výše uvedené národnostní snášenlivosti. Nicméně nelze říci, že by se mezi Němci nenacházeli žádní reakcionáři. Snad jedinou vážnější událostí roku 1848 ve městě byly tzv. “kočičiny” - tj. výtržnosti pod okny německých reakcionářů, samozřejmě v noci. Mezi největší zdejší reakcionáře patřil zakladatel prvních místních novin Arnošt Richter.

Dnem 8. dubna 1848 vešel v platnost kabinetní list uznávající rovnoprávnost českého jazyka. A právě tehdy začalo nepřátelství k Čechům ze strany bohatých Němců, honorace. Tento list se zejména nelíbil šovinistickému smýšlení některých Němců.

Objevoval se problém Frankfurtského sněmu. Němci, kteří toužili státi se součástí říše sjednocených Němců se do voleb hrnuli a prosazovali je. Oproti tomu ale Češi tyto volby bojkotovali. Magistrát nakonec volby nevypsal a byla “přilita” ona pověstná kapička oleje do ohně svárů.

Další vývoj města v 2. polovině minulého století
V roce 1849, v rámci reorganizace státního zřízení Rakouské monarchie Františkem Josefem I. a ministrem Bachem, přišly České Budějovice o své feudální panství. Město bylo sídlem krajského soudu, státního zastupitelství, okresního finančního ředitelství, okresního hejtmanství, okresního soudu, berního úřadu a dalších institucí.

Budějovice zůstaly krajským městem a to navíc nového Budějovického kraje, jež sestával z bývalého kraje Táborského, části bývalého krajů Prácheňského, Čáslavského, Kouřimského a samozřejmě původního Budějovického. Rozlohou patřil tento kraj k největším, ale byl méně osídlen a hospodářství zde také nebylo nejlepší.

V roce 1850 byl zvolen první přímo obyvateli volený starosta. Stal se jím František Josef Klavík, který byl ceněn snad všemi tehdejšími měšťany. Díky němu se město velice rychle a dobře rozvíjelo. Jen za 7 let (do r. 1857) stoupl počet obyvatel města na více než 16 000. Zasloužil se i velmi znatelně o pozvednutí úlohy Čechů v městě.

Na jaře 1861 se konaly další komunální volby. Neprojevovalo se ještě nacionální smýšlení a rozpory mezi Čechy a Němci. Oba národy šly do těchto voleb po svém boku. Rozpory začaly až po volbách. Výsledky voleb -> 31 volených míst do zastupitelstva, z toho: Češi = 7 mandátů, Němci = 23 mandátů; starostou zvolen opět František Josef Klavík; členem rady města se stal i jeden Čech - Hynek Zátka (vedoucí osobnost zdejší odbočky Slovanské lípy a po jejím zániku mluvčí zdejších Čechů). Po těchto volbách ovšem vzájemný smír začal mizet. Objevovaly se nacionálně laděné organizované německé spolky zaměřené proti Čechům.

Starosta Klavík se snažil zabránit národnostním třenicím ve městě a vycházel vstříc i českým snahám za dosažení rovnoprávnosti. Nicméně jeho záměr vzdorovat rozrůstajícímu se nacionalismu nevyšel a jeho politický blok v obecních volbách roku 1865 úplně propadl. Do čela se tedy dostali opět Němci. Starostou byl zvolen Eduard Claudi. Češi se vůbec nedostali do městské rady.

O zlepšení české kultury a školství se zasloužil biskup Jan Valerián Jirsík  (působil v tomto vysokém církevním úřadu v l. 1851-83.

V Českých Budějovicích obyvatel stále přibývalo. Roční přírůstek byl od 70. let 19. století až do roku 1900 okolo 715 lidí, což bylo více než například v Liberci či severočeském Mostě, ale méně než v Plzni.

Docházelo tak k silnému počešťovaní Českých Budějovic. Okolo roku 1900 měly již Budějovice 39 000 obyvatel a z toho bylo již jen 15 000 Němců (ve čtyřech městských obvodech - Vnitřní město, Pražské předměstí, Linecké předměstí, Vídeňské předměstí - stálo zhruba 1926 domů a celková zastavěná plocha byla 130 hektarů).

V roce 1866 hrozilo českým zemím velké nebezpečí útoku Prusů. Nebezpečí vzrůstalo na jaře 1866. V této době sídlilo v Budějovicích královské místodržitelství a velitelství rakouské armády.

V létě téhož roku (1866) se rozšířila v kraji epidemie cholery a v září zasáhla vlna cholery i samotné Budějovice. Do podzimu umřelo na choleru ve městě zhruba 250 osob a do zimy již 286 obětí.

V druhé polovině 19. století zemřeli i velcí muži města. Prvním zesnulým byl v lednu 1866 Vojtěch Lanna. Pohřben je na pražském Olšanském hřbitově. Druhým byl pak 23. února 1883 biskup Jan Valerián Jirsík. Odpočívá na staroměstském hřbitově.

V září roku 1888 postihla město povodeň. Ráno 3. září pak město celé doslova vyčnívalo nad hladinu jezera. Kam až dosahovala voda je dodnes vidět podle značky na domě na Lannově třídě 13.
zpět na obsah

Vznikající spolky, budějovické školství a muzeum na konci 19. století
V roce 1868 se konečně po mnoha letém úsilí podařilo zřídit skutečně české gymnázium. Vzniklo z iniciativy biskupa Jana Valeriána Jirsíka, který se tak stal zakladatelem prvního českého gymnázia ve městě. Tato škola vznikla z českých poboček německého gymnázia piaristů (ty fungovaly od školního roku 1862/63).
zpět na obsah

Druhá polovina 19. století a zdejší průmysl
Za všechny, zejména menší podniky jsou uvedeny jen nejpodstatnější či nejznámější.
zpět na obsah

Stále fungovala i Lannova loděnice. k jeho Lannova pila u Litvínovic, ke které v 60. letech 19. století přibyla i parketárna. Kovozpracující podnik – Stegmannova továrna na kovové a umělecko-průmyslové zboží (založen r. 1847, jako továrna od r. 1898). Mezi nejvýznamnější a největší podniky ve městě ale stále patřila zejména Hardmuthova tužkárna a Pollakova sirkárna (export sirek do Británie i USA). Vzestup výroby i počet dělníků v obou továrnách narůstal, jenže Pollakova sirkárna 30. srpna 1863 vyhořela. Nicméně po této pohromě byla výroba v ní znovu obnovena.

Roku 1872 (resp. v l. 1873-75) vzniká ve městě C.k. tabáková továrna. Nejdříve fungovala v budově bývalého městského pivovaru v místech dnešního Savoye a později, v letech 1875-6, byla vybudována nová budova nedaleko nádraží – dnešní Průmyslová ulice (Gamex a.s., tehdy Nádražní třída). Zaměstnávala zejména ženy. Jednalo se o třetí továrnu na tabák v Čechách. V r. 1893 zaměstnávala továrna již 1292 dělníků a z tohoto počtu téměř 90% tvořili ženy. a kolem r. 1904 zde pracovalo již kolem 2000 lidí. Celkově pak zaměstnával podnik zhruba 38% dělníků ve městě.

Gothmannova tiskárna (od r. 1860, moderně vybavena, druhá ve městě, brzy předstihla starší Zdarssovu tiskárnu); továrna bratří Sattlerů na hliněné zboží (od 1 19. století, Čtyři Dvory, vyráběli zejména dlaždice, sporáky, kamna apod.). Vedle této výroby zde měli i cihelnu – cihelna bratří Sattlerů. Papírnu – resp. tehdy tzv. továrnu na slaměný papír a lepenku ze slámy založila r. 1883 plzeňská firma Fürth a Gellert na místech někdejšího tzv. Knížecího (Fürstova) mlýna. Tamtéž funguje papírna dodnes.

V souladu s počešťováním města vznikaly i společnosti, jejichž kapitál byl v českých rukou. Vznikly tyto významné české podniky: První českobudějovická smaltovna (od r. 1893; na místě dnešního Sfinxu); Národní podnik (tužkárna, od r. 1893, fungovala od r. 1895, r. 1897 rekonstrukce a rozšíření); Český akciový pivovar (založen r. 1894 a výroba započala 7. října 1895; dnešní Budvar, Pražská třída ). Tento vzestup českého průmyslu byl výsledkem snah o zrovnoprávnění Čechů a Němců ve městě. Roku 1870 vstupuje na scénu JUDr. August Zátka, který se stal mluvčím budějovických Čechů. Rodina Zátkových patřila skutečně v mezi významné zdejší české průmyslníky. Podnikala v potravinářském průmyslu a to hned v několika odvětvích. Vlastnili tedy podniky: Zátkova výroba těstovin – první českobudějovická továrna na vaječná těsta (od r. 1887), Zátkova sodovkárna – výroba sodové vody (od r. 1885), Zátkova (parostrojní) pekárna (od r. 1900) a Zátkův (válcový) mlýn (od r. 1869). Mimo těchto podniků existovala ještě Zátkova cihelna.

Ve městě fungoval spolu s Českým akciovým pivovarem i starší Měšťanský pivovar (dnes Samson, Lidická třída). Ten byl jako firma založen roku 1795 německými měšťany. V roce 1847–52 byl postaveny nové budovy Měšťanského pivovaru na dnešní Lidické třídě a tamtéž přestěhovány provozy z budovy na místě dnešního Savoye a z budovy tzv. Malého pivovaru (třída Karla IV).

V 90. letech 19. století vzniká další smaltovna – Jihočeská lisovna a smaltovna (od r. 1896), po výše zmiňované První českobudějovické smaltovně již druhá. Mimo dvou uváděných vzniká kolem v téže době pořadím již třetí budějovická smaltovna – Bohemia (největší však zůstává První českobudějovická…).

V této době se zrodil pokus založit českou sirkárnu, ale nemohla konkurovat Pollakově sirkárně a proto po r. 1897 přešla na výrobu cukrovinek => Česká továrna na výrobu kanditů a cukrovinek (český protiklad Fürthově továrně na cukrovinky). Roku 1895 byl založen další český podnik, První česká parostrojní bednárna. Bednárna se od r. 1902 stala majetkem firmy Škrlandt Julius a spol. a První jihočeská továrna na stroje a stavby mlýnů. Od r. 1901 byla v tomto závodě zřízena i slévárna kovů a železa zvaná též Union. Mimo výše uvedených podniků existovaly ve městě i podniky se strojírenským zaměřením. Mezi největší patřila zcela určitě Fürstova slévárna a strojírna založená roku 1882.

Ve městě a okolí bylo i mnoho cihelen. K nejvýznamnějším patřila Franckova cihelna.

Ve městě však stále pracovalo dosti řemeslných dílen.

V okolí města se těžil stále lignit – okolí obcí: Čtyři Dvory, Litvínovice, Šindlovy Dvory, Mokré, Koroseky, Kamenný Újezd, Mydlovary a antracit (Úsilné, Libnič, Kolné). Antracit využívali pouze kováři, do domácností nebyl použitelný. Jeho těžba byla zastaven a r. 1905.

V roce 1873 byly českobudějovický průmysl stižen hospodářskou krizí. Snad nejvíce byly postiženy tyto podniky: Lannova parketárna u Litvínovic (zanikla, pila ale ne), Pollakova sirkárna a také "cvočkárna" - továrna Alberta Strandla (v obou propuštění skoro 30% zaměstnanců). Nejméně se krize dotkla Hardmuthovy tužkárny a Tabákové továrny.

Celkově lze o vývoji a rozvoji zejména českého průmyslu v tomto období říci, že Češi budovali nové průmyslové podniky v duchu tehdy vlastenci hlásaného hesla "svůj k svému" a proto byly mnohdy české podniky přímou protiváhou daných podniků německých. Obyvatelé jednotlivých národností pak povětšinou kupovali zboží právě z továrny, která patřila majiteli stejné národnosti jako byli oni. O rozvoj českých podniků se také zasloužili movitější Češi přicházející v této době do Budějovic.
zpět na obsah

Sociální problémy ve městě a v kraji
Ve dnech 24.-25.12.1893 se v Budějovicích konal sjezd sociálně demokratické strany (rakousko-česká).

Boj za práva dělníků se začal vyostřovat v r. 1894, tehdy stávkovaly dělníci ve Franckově cihelně, duben 1895 = stávka ve státní tabákové továrně, roku 1899 proběhla rozsáhlá stávka stavebních dělníků. Na ní pak navázaly i menší stávky v jiných oborech.
zpět na obsah

Důležité změny na tváři města v druhé polovině 19. stolet
Jako poslední velká brána padla za obět likvidaci opevnění v r. 1867 Pražská brána. V roce 1872 byla zbořena i menší brána – Rybářská. Na místě předsunutých barokních hradeb byly v l. 1875-9 zřízeny městské sady. Jejich úprava byla provedena podle Rudolfa Váchy (schwarzenberský inspektor zahrad). Již od svých počátků byly Sady obklopeny plotem a na noc byly zamykány a hlídány. Měnilo se také centrum města.

Centrum města: na rohu Náměstí a dnešní ulice Karla IV. stál až do demolice v roce 1894 dům s krásným renesančním štítem. Ten ovšem zmizel a na jeho místě stojí dodnes dům někdejší německé banky Die Biene, jenž narušuje podstatně vzhled náměstí.

Židovská synagoga (z r. 1888): bohužel tato krásná stavba byla za okupace, dne 6. července 1945, Němci zničena. Tam, kde měla synagoga vchod připomíná její existenci již jen deseti prstá ruka. Na Lineckém předměstí vyrostla i budova nových, Zeměbraneckých kasáren a chudobince. Tyto budovy byly postaveny v tehdejší Schwarzenbergově ulici (dnes Boženy Němcové) a jsou dnes součástí areálu dolního areálu Nemocnice (dříve Vojenská nemocnice).

Vedle budovy dnešního Biskupského gymnázia J.N. Neumanna, dřívějšího sirotčnice, vyrostl dodnes stojící kostel sv. Karla Bartolomějského.

K dalšímu rozvoji docházelo, jak již bylo uvedeno, v okolí Pražské třídy. Právě tato oblast nazývaná Pražské předměstí a spolu s ní i okolí Rudolfovské a Lannovy třídy zaznamenala v letech druhé poloviny století páry a na počátku 20. století velký stavební rozmach. Vznikaly nové ulice jako například Riegrova (dříve Krausova), Fráni Šrámka (dříve Haaseho), Jeronýmova (dříve Klaudiova), Štítného (dříve Kailova), Chelčického (dříve Knappova ), Nová , Jírovcova ad.. Mezi význačné stavby tehdejšího Pražského předměstí patřila i budova Okresního hejtmanství v dříve Střelnické ulici (název Střelnická od střelnice, kterou na Mariánském náměstí měli od 20. let 18. století zdejší), dnes 28. října. Tato budova stojí dodnes a sídlí v ní Městská správa Policie ČR. Nápadná je budova zejména svými dvěma “věžičkami” po předních stranách střechy, jenž svým tvarem připomínají helmy tehdejších četníků a “policajtů”.

Mimo Zeměbraneckých kasáren vyrostla ve městě v této době ještě dnešní Žižkova kasárna, tehdy ovšem nazývaná kasárny Františka Josefa I..

Na sklonku století došlo i na Dlouhý most. Ten se v l. 1879–80 dočkala konečně výměny za železný. Do té doby byl pouze dřevěný. Další výměna byla až roku 1930.
zpět na obsah

Další kapitoly budou doplněny:

Konec století 19., válka

Vznik republiky – 28. říjen 1918

První léta republiky, německý odpor

Život města za první republiky, průmysl v tomto období; hospodářská krize

Před druhou světovou válkou – projevy sílícího fašismu ve městě

Okupace; druhá světová válka

Konec války, léta 1945-48

Život města v totalitním období v l. 1948-1989

zpět na obsah

Vysvětlivka:
Náměstí = Náměstí Přemysla Otakara II.

Poznámka autora:
Jedná se o zkrácenou verzi rozsáhlé práce o historii města. Máte-li zájem o bližší informace, o historii města apod., pište mi prosím.

© Luděk Jirman, 98
Text byl dodatečně upraven a doplněn 14.12.1999 a 7.3.2000.