6.7.1415 byl upálen mistr Jan, jaké byly tehdy Budějovice? autor: Luděk Jirman vydal v elektronické podobě: Luděk Jirman - BUDWeb, IČO: 69109028 autorská práva zde

6. červenec je dnem Upálení mistra Jana Husa v Kostnici. Stalo se tak roku 1415.

Sám mistr Jan se narodil roku 1371 v jihočeském Husinci na Prachaticku. Vystudoval artistickou (filozofickou) fakultu Univerzity Karlovy a byl i jejím rektorem. Mistr studoval též teologii a byl vysvěcen na kněze. Od roku 1402 kázal v Betlémské kapli v Praze. Kázal česky a stal se brzy oblíbeným knězem. V souladu se svatým písmem Bilbe kritizoval tehdejší církev pro její rozmařilost, touhu pro moci, vyvyšovaní se, světský majetek a další prohřešky proti písmu svatému.
Hus byl dlouho oblíbencem českého krále Václava IV.. Díky tomu mezi jeho zásluhy patří též vydání Dekretu Kutnohorského.
Bohužel ani Václavovi se nelíbilo nastavovaní zrcadla tehdejšímu feudálnímu a církevnímu zřízení. Ještě méně se Husova kázání zamlouvala církevním hodnostářům a římskému císaři Zikmundovi. Hus musel opustit Prahu, kázal tajně na Kozím hrádku u Sezimova Ústí, později na hradě Krakovci u Rakovníka.
Roku 1415 odjel do Kostnice vybaven "glejtem" císaře Zikmunda. Chtěl tam vysvětlit a objasnit své učení. Jenže glejt platil jako ochrana jen na cestu. Za branami města Kostnice byl zajat a dlouho vězněn v kobkách. I přes psychický nátlak neustoupil a nedovolal. Jako nepohodlný byl prohlášen kacířem a 6. července 1415 upálen na hranici.
I když sám Hus nikdy revoluci ve smyslu války nechtěl, jeho odkaz byl v Čechách příliš živý ….

* Podívejme se do Českých Budějovic na počátku století 15.:
Budějovice byly v období před husitskými válkami dobře prosperujícím městem, obyvatel zde žilo kolem 4000, z toho asi 2/3 byli Němci a zbytek Češi. Národnostní neshody se neobjevovaly. Většinu obyvatel, okolo 60%, tvořili řemeslníci, zejména řezníci, pekaři, sládci, kováři, bednáři, mečíři, soukeníci a krejčí. Jednalo se dohromady asi o 50 řemeslných odvětví. Pro všechny obyvatele byla typická věrnost králi, ale i katolické církvi. To se městu většinou vyplácelo a králové se městu odměnili četnými právy a výsadami. Václav IV. připojil ještě ke všem jím již dříve uděleným a potvrzeným právům ještě "právo zákazu výroby sladu v okruhu 1 míle" - tímto právem bylo rozšířeno "právo mílové". Navíc povolil obyvatelům Budějovic výkup z úroku z nemovitostí, zaplatí-li desetinásobek ročního úroku.
Na počátku 15. století byla věrnost katolické církvi ve městě naprosto samozřejmá. Takže je celkem přirozené, sečteme-li výše uvedené faktory, že město se nepostavilo mezi stoupence husitů. Pokud se přesto někdo k husitství hlásil, mohla to být tak skupina dvou desítek lidí, tak odešel z města. Takže České Budějovice se opět postavily za krále a zůstaly mu věrny. Českým králem byl v té době Zikmund, zvaný "šelma ryšavá", bratr zesnulého Václava IV.
Zikmund se za loajalitu města, podobně jako jeho předchůdci, odvděčil a roku 1422 potvrdil městu všechna privilegia a zajistil mu také monopol nad dovozem hornorakouského vína. Potvrdil též, roku 1425, privilegia budějovického farního kostela. Budějovice se v době husitství, jakožto město pevné a dobré útočiště v této části Čech, stávalo stále více novým domovem lidí, kteří s husitskou revolucí nesouhlasili - tedy katolíků. Jednalo se zejména o duchovní, dále pak o šlechtu, ale i o prosté lidi střední třídy i ty bohatší.
Město se velmi dobře připravovalo na možnost husitského obležení. Nicméně za celou dobu revoluce nebyly Budějovice nikdy obléhány ani se je nikdy nikdo nepokusil dobýt, jen jednou se Šimek z Doudleb snažil vydat město nepříteli. Informoval husity o nejslabších místech městského opevnění. Pravdou je také fakt, že roku 1421 táhl Jan Žižka kolem Budějovic s vojskem, ale na dobře opevněné, dobře vyzbrojené a silné Budějovice si zaútočit netroufl. Bohužel Budějovice stále pokračovaly ve své protičeské i protihusitské politice.
Kupodivu ani během války nepřestal, až na výjimky, zahraniční obchod. Bylo tomu tak díky obecnému zákazu obchodování s husity z let 1420-21, kdy se ostatní jihočeská a pošumavská města přidala na stranu revoluce, takže Budějovice zaujímaly na jihu Čech rozhodující postavení v zahraničním obchodu. Byly městem katolickým a zákazy se jich netýkaly.
Přesto lze ale říci, že Budějovice byly od zbytku Čech hospodářky izolovány. I za husitské revoluce se snažil Zikmund i Albrecht Rakouský (Albrecht V. Habsburský), jemuž dal Zikmund 29.9.1421 město spolu s Jihlavou a Znojmem do zá-stavy, Budějovice podporovat. Zikmund zaplatil za město dluh ve výši 300 kop grošů Jindřichovi z Plavna a Albrecht potvrdil "právo prodeje a čepování rakouského vína" (r. 1424). V době, kdy bylo města zastavené Albrechtovi (tedy do r. 1436), měl zde Albrecht 500 vojáků, kteří pod velením Jana ze Scaumburgu tvořili silnou posádku. Tato posádka měla chránit spolu se Znojmem a Jihlavou rakouské země a zároveň poskytovala bezpečí cizím kupcům. S výše uvedeným souvisí i výraznější orientace budějovických obchodníků na obchod s Dolním Rakouskem (dováželi zejména víno a sůl).
Město v období husitství nikdo nedobyl, neobléhal, ale přesto bylo město po deseti letech bojů a válek ochotno ke smíru. Zejména díky hospodářskému vyčerpání. Právě probíhající husitství se však zasloužilo o výrazné počeštění města a v názvu se proto začalo používat přívlastku České. Do čela Českých Budějovic se dostal poprvé Čech - Ondřej Puklice ze Vztuh. Období jeho purkmistrování patří k nejpohnutějším v historii města.

© Luděk Jirman, červen 2000 - všechna práva vyhrazena